Díkůvzdání a jiné americké Trumpoty

Hoj kočičky a kocourci!
Tak my už máme po všech Díkůvzdáních, krocanech, pájích, nakupování televizí, rvaní se v obchodech a já už nemám jediný zbytek důvodu odkládat napsání nového článku. Dlouho jsem čekala na polibek Múzy (měsíc konkrétně), ona se ale asi líbá někde jinde, šťastný to jedinec! Tak já jsem si alespoň na to moje psaní vzala dlouhé rukávy, tak třeba něco vytáhnu.

Začnu jedním velmi brzkým středečním ránem, kdy se mi orosilo čelo. Mapa Spojených států se totiž začervenala (což můžete chápat jak ve smyslu politickém, tak emocionálním), byl zvolen nový prezident a já jsem dostala strach o své místo pod americkým sluncem. To víte, nepracuju, neplatím, jenom čerpám...

Samozřejmě žertuji. Což je ale nemístné, protože situace je to vážná. Byla jsem tu svědkem velkého mezníku v americké historii. Snad se ale nebudete zlobit, když se k tomuto tématu nebudu sáhodlouze vyjadřovat, jelikož potřebu vyjádřit se sdílelo velké množství lidí a myslím, že toho máme všichni tak nějak hodně a dost. Zmíním jen 4 shrnující fakta: 1) možná jste nevěděli, že bylo více než dva kandidáti, 2) od lidí sice dostala více hlasů Hillary Clinton, ale kvůli systému volby v jednotlivých státech, nikoliv přímé volby plošně v celém USA, to nebylo nic platné 3) Američané říkají, že jejich společnost je nejrozdělenější, co pamatují, 4) chodím do školy, kde VĚTŠINA lidí je různého původu a ras (z Latinské Ameriky, Afriky, Asie...) a věřte mi, ta škola nebyla veselé místo v den po volbách. V mém okolí jednoznačně negativní ohlasy.

Ale hlavně, moji vrstevníci se tady moc o politiku nezajímají. Přišlo jim strašně zvláštní, proč se jako já starám o jejich prezidenta. Mě to přece nijak neovlivní! Ale já jim to nezazlívám. Ona jak je ta Amerika veliká, tak je těžký zabývat se tím, co je za jejíma hranicema. My to máme v naší České republice jednodušší, tam ani pořádně nevyvětráte Harleye a už jste na Rozvadově.
Potom jsme slavili dvoje narozeniny. První byly naší malé "sestřenice" Lalany, měla 2 roky a slavili jsme je v Chuck E. Cheese´s. Ačkoliv nejsem háklivá na hluk a hodně dětí, tohle bylo něco. Chuck E. Cheese´s je restaurace/herna pro děti, v jedné zóně jsou stoly, v druhé různé druhy arkádových her. Je to ta nejtypičtější Amerika, jakou si můžete představit. Prostě hrůza. Na druhou stranu, děti jsou tam nadšený a kvůli dětem se tam chodí, že. Ingjai má zajímavý zvyk, že nikdy neřekne "to se mi nelíbí," ale vždycky jen "líbí se mi to, ale ne moc". To je její nejvíc negativní komentář. A proto já si tuto diplomatickou poznámku vypůjčím a řeknu vám, že v Chuck E. Cheese´s se mi líbilo, ale ne moc.

Druhé narozeniny jsem si užila víc. Nejstarší bratr Jonathan slavil 13 a přál si jít na oběd do thajské restaurace. To nám udělalo radost všem, protože je to jídlo, ale nejvíc asi Ingjai, protože je to thajské jídlo a protože tam pokecala se servírkou. Objednala si strašně moc jídel a vypadala moc šťastně. My už jsme tak fajn nevypadali, protože jsme ochutnali její předkrm a asi 10 minut jsme brečeli, smrkali, vyplazovali jazyky a celkově se sebou měli dost práce. Ona to jedla po lžících a jenom se nám tiše smála.

Pak jsme poznali divoký Pensylvánský počasí. Ještě v pátek jsme byly s Ingjai v tričku a kraťasech běhat, moc se nám to líbilo.

A v sobotu sněžilo. Ingjain první sníh v životě na ní přišel na parkovišti před supermarketem, což neni moc romantický, ale určitě to byl zážitek. Já jsem jí pak ukazovala, že je zmrzlá země a jí se to tuze líbilo.
Následně jsem se přihlásila do školního muzikálu. Abych to uvedla na pravou míru, už do druhého. Že jsem se nezmínila o výsledku a představení toho prvního? Toť pravda! Neboť jsem byla vykopnuta. Ne, to je silné slovo, domluvila jsem se s naším "režisérem", že dobrovolně odejdu, protože jsem nebyla skoro na žádném nácviku. To protože jsem byla ve Virginii a Washingtonu, D.C. a to mi za to stálo! Takže teď je druhý pokus.
Potom přišlo Díkůvzdání, neboli anglicky Thanksgiving. Někdo to pokládá za náboženský svátek, kdy se děkuje Bohu, ale slaví to i lidé, kteří nevěří. Smyslem je být vděčný za to, že máme co jíst a kde bydlet a že žijeme v tak "skvělé" zemi, jakou je Amerika. Také se říká, že to má původ v době kolonizace, tedy vděk za to, že domorodí obyvatelé nakrmili kolonizátory a nenechali je zahynout a "poskytli" jim jejich krásnou americkou zemi. Pokud vám nesedí slovo "poskytli", nejste sami. Někteří lidé nesouhlasí se slavením Díkůvzdání, protože se oslavuje blahobyt, který mají ale jen díky hrozným činům, které byly spáchány na domorodých obyvatelích.

Každopádně ale definice Díkůvzdání od běžného Američana zní asi nějak jako "prostě přijedou příbuzní a sedíš a jíš, dokud ti není špatně". Tak tomu skutečně je. Naše americká maminka, Ingjai, já a nejstarší bratr Jonathan jsme připravovali spoustu jídla, už od předešlé noci. Dělali jsme dva krocany, bramborovou kaši a dva jablečné páje. A k tomu dva cheesecaky, protože měla 19. narozeniny naše nejstarší sestra Nicole a to jsou její nejoblíbenější dorty.

Nalevo jablečné páje, napravo dole dýňové páje, napravo nahoře cheesecake

Eggnog

Pak přijela naše americká babička a dovezla asi pět dýňových pájů a pečenou kukuřici (s vajíčkem a

kousky chleba, něco jako žemlovka) a nakonec jsme to zapíjeli nápojem eggnog, který sestává z mléka, bílků, smetany, koření a spoooousty cukru, pije se to teplé a je to takové... zajímavé. 

No jo, babičky to vždycky zachrání!

V den Díkůvzdání je dopoledne v New Yorku slavný průvod se spoustou kostýmů, velkých balónu a hudbou, který má tradici už od roku 1924. My jsme ho sledovali alespoň v televizi. Pak se začala scházet celá rodina, hodně se jedlo a pak jsme hráli všichni společně hry.

Macy´s Thanksgiving parade

Hry s námi hráli i babička s dědou a prababička

To bylo ve čtvrtek. Den poté byl Black Friday, neboli Černý pátek, den, kdy BY MĚLY být nějaké úžasné slevy na elektroniku a celkově všechny druhy zboží. Horečka začíná už právě ve čtvrtek večer a největší nával je přes noc, všechny obchody mají noční otevírací dobu a nejlepší kšefty jsou prý tak okolo druhé hodiny ranní. My jsme se šli podívat pozdě v noci ve čtvrtek, ale popravdě, nic extra. To, že je na něco sleva 50 % mi dnes přijde jako něco naprosto běžného. Možná jsme byli jen na špatném místě, ale podle mě je to jen velký obchodnický manipulátorský tah.
Nicméně nějaké ty slevy jsem našla na internetu v pátek a myslím, že to je mnohem lepší, než se nechat zabíjet v obchodních domech. Ano, lidi umírají. Kvůli televizím. Ano.

Teď máme volno, takže si můžeme užívat volného času, koukáme na klasické americké filmy a jíme zbytky krocana. Jo a taky jsme ozdobili stromeček, to se dělá tady v Americe právě na Díkůvzdání a od té doby je tu už vánoční čas. Myslím, že Ingjai to musí přijít zvláštní, proč jako máme strom vevnitř, ale nakonec si myslím zdobení užila.

Dokonce máme s Ingjai svoje ozdoby na stromečku, společně se jmény ostatních členů rodiny!



A tímto končím, protože už nemám nic v rukávu,
zato náš pes Junior má rolák s rukávama,
tváří se z toho moc nešťastně,
ale o tom jsem vyprávět nechtěla
nechci ho zahanbovat
a navíc mi nejde rýmovat
takže konec a čau
Verča