Poslední zážitky

Ahoj všichni,

tak asi nadešel čas napsat o posledních zážitcích z mé velké cesty za velkou louži.
Promiňte, že vás tentokrát na mém blogu nevítám ničím originálním a veselým a že možná zním trošku mdle - mdle se velmi cítím, mdle velmi vypadám, mdle spím i jím, mdle mluvím i koukám, mdle tudíž i píšu na můj mdlý blog.
Opouštím jeden rok života, jednu rodinu, jedny přátele, jeden život, jednu já. Za chvíli se vracím domů a vstupuji podruhé do řeky, která nevím, jestli zůstala stejná, nebo nikoliv. Přemýšlím nad tím vším, co jsem tu zažila a co to pro mě znamená a bude v životě znamenat, stejně tak ale přemýšlím nad tím, co mě čeká doma, jak bude můj život odteď vypadat. Za poslední rok už podruhé všechno opouštím a nechávám "tady", mezitím co já jedu "tam". Také už podruhé jedu "tam", kde vlastně nevím, jaké to bude. Doufám, že jsem vás moc nezmátla. Mě osobně to tedy poněkud mate a popravdě v tuto chvíli moc nevím, co si o tom mám myslet. Snad proto ta mdlost.
Ještě jsem vám ale slíbila poslední zážitky. Tady jsou:

S rodinou jsme si udělali velký výlet do Philadelphie. Je to 6. největší město ve Spojených státech, největší město Pensylvánie. Je to město pro historii Spojených států velmi významné, byla v něm podepsána Deklarace nezávislosti a první americká Ústava. Philadelphia (počeštěně také Filadelfie, zkráceně Philly), sloužila chvíli jako hlavní město USA. Mnoho imigrantů cestujících do USA z Evropy v 19. století připlulo právě do Philadelphie, obzvláště lidé z Irska, Itálie a Německa.

Mrakodrapy v centru Philadelphie

Socha AMOR od Roberta Indiany, španělská verze ikonické sochy LOVE

Basilika svatého Petra a Pavla

Philly je město plné architektury a umění...

...také plné streetartu

Muzeum umění a slavné Rockyho schody, které Rocky ve filmu vyběhl. Bohužel jsme neměli možnost dostat se dovnitř muzea, což mi bylo obzvláště líto...

...zato jsem se ale dostala do Barnes Foundation, soukromé sbírky moderního umění, kde jsem se rozplývala blahem a krásou.

Známý Philadelphský Reading Terminal Market, kde najdete úplně všechno, co se jídla týče.

China town - Čínská čtvrť

Sousoší u břehu připomínající migranty připlouvající do Philly

The Signer socha na počest všech, kteří se podíleli na vzniku Deklarace nezávislosti a první americké Ústavy

Dům, ve kterém byla podepsána deklarace nezávislosti

Liberty Bell

Radnice ve Philadelphii

Opět dům, kde byla podepsána Deklarace nezávislosti, se sochou George Washingtona v popředí

S mojí americkou rodinou se snažíme strávit co nejvíce času spolu. Navštívili jsme proto Hershey Park, zábavní park kousek od našeho domova.

Také v naší čtvrti probíhala Yard Sale. Jsou to takové domácí bleší trhy. Každý, kdo chce, vytahá před dům veškeré krámy, s prominutím, které už nepotřebuje - starší oblečení, nábytek, hrnce, rádia, televize, obrázky, boty, hračky, no prostě všechno, na co si vzpomenete. Lidé se potom prochází ulicemi čtvrti a koukají, zda-li někde nenajdou nějaký dobrý kup. Většinou je všechno velmi levné. Mně osobně tedy spíš přišlo, že výsledkem toho všeho byl binec doma a na zahradě, ale chápu, že někteří lidé v takovém nakupování vidí smysl. Rozhodně to byla legrace. Naše americká mom nadělala spoustu hotdogů, ale prodalo se jich asi 5, tak jsem ji pak naučila recept na české lečo, abychom zpracovali všechny ty párky. Legrace, jak říkám.

Naše Yard Sale

Naše ulice

Při vyklízení domu před Yard Sale také naši rodiče našli stará rodinná alba s obrázky mladých rodičů a malých dětí. Tak jsme s Ingjai celý večer seděly a procházely je a společně jsme se všichni nasmáli. V tu chvíli jsem cítila, že tohle je opravdu moje rodina. Těžko se to popisuje. Jistě to není taková rodina, jako je ta má vlastní, česká. Té se nikdy nic nevyrovná. Jestli ale může člověk mít druhou, zahraniční rodinu, která mu také zůstane na celý život a také je tak miluje, asi jsem tady v Americe jednu takovou našla.



Loučení se se školou bylo také moc těžké. Ačkoliv naše škola jistě nebyla dokonalá, poznala jsem tam dobré přátele, skvělé učitele a spoustu jsem toho zažila. S těmi nejlepšími přáteli se uvidím ještě předtím, než odjedu, ale s mnohými lidmi jsem se naposled loučila na Graduation. To je velká ceremonie, kde se dostává středoškolský diplom. Ano, nosí se takové ty slavné hranaté čepice s třásní, lidé mají proslovy, ředitel má proslov, zpívá se hymna, zkrátka sláva se vším všudy.
Nejvíc jsem byla hrdá na Ingjai, protože její cesta touto školou byla obzvláště trnitá a protože jsme tou cestou prošly společně, každý den vedle sebe. Je to pro nás těžké, mít z toho diplomu tak skvělý pocit, když obě víme, že se musíme vrátit domů, kde na naše americké vzdělání bohužel není nikdo zvědavý a kde musíme dohnat všechno, co jsme za celý rok zameškaly a čeká nás ještě jeden rok na střední škole. Spojené s tím, že Graduation znamená loučení a konec, naše pocity měly nakonec chuť hořkosladkou.
Rozhoně to ale tam, na místě, s hranatou čepicí a diplomem v ruce byl krásný pocit. My jsme to zvládly (i přes jazykové bariéry) a také naši přátelé to zvládli. Naše rodina nás přišla podpořit, před Graduation jsme si došli na slavnostní donuty, které byly vynikající a dostaly jsme květiny. Po graduation jsme potom s rodiči seděli dlouho do noci v kuchyni a povídali si o všem možném. Bylo to celé tak krásně smutné.

Já a diplom

Slavnostní donuty

Ingjai <3

Se sourozenci

S rodiči

Naše procesí

A tímto se definitivně uzavírají veškeré zážitky a chytré poznatky z USA. Ráda bych napsala ještě jeden poslední článek, již s lehkým odstupem, kterým bych tento můj rok v Americe uzavřela a tak trošku se rozloučila. Jak s Amerikou, tak s Vámi, mými skvělými čtenáři a naším virtuálním kontaktem a budu doufat, že vás všechny potkám brzy osobně. Moc vám děkuji, že jste se mnou tak trošku mojí cestu Amerikou šli, už jen tím, že jste se sem tam podívali na můj blog. Vážím si toho.
Prozatím se mějte hezky, přeju vám hodně sil do konce školního roku, dobré větráky do kanceláří nebo alespoň chvíli letního odpočinku na zahradě nebo v parku.
Na všechny z vás se moc těším.
Tak napředposledy čego,
V.