Goodbye lazy days

Chodíme do školyyyyyy!
Nikdy bych neřekla, že budu tak šťastná a natěšená zrovna na školu, ale tohle nicnedělání je vážně ubíjející. Rodiče pracovali, děti školovaly a my s Ingjai jsme se jen válely a koukaly na televizi, což mě (poté, co jsem viděla v kuse několik seriálů a TV show) už vůbec nebavilo. Tak moc nebavilo, že jsem se třeba na terase pokoušela cvičit pilates a jógu.
Ale naštěstí lidé ve škole docela rychle zapracovali na našich papírech a tak jsme nemusely čekat dva, ale jen jeden týden. A popravdě, zas tak špatný ten týden nebyl. Vytěžily jsme z něj spoustu zážitků!
Například jsme hodně nakupovali. Celá rodina, ale hlavně já a Ingjai jsme se potřebovaly "voháknout" do školy. To trochu komplikoval školní dress code, který vyžaduje určité vlastnosti oblečení a žádné výstřelky. Žádná ramínka, žadné okraje boxerek, výstřihy, roztrhané džíny, minisukně a minikraťasy, legíny, viditelné břicho a boky, potisk s alkoholem, tabákovými výrobky.

A taky naše hostitelská rodina je velmi cudně a slušně se oblékající. A taky Ingjai je velmi cudně a slušně se oblékající (v Thajsku ženy nikdy nesmí ukázat holá ramena). Takže jsem teda tady asi jediná sprostota s tílkem a ramínkama. Zamyslím se nad sebou, zlepším se.
Nakonec jsme toho ale nakoupily opravdu hodně, například pravé americké konversky, ty jsme fakt nutně musely mít. Už teď se taky poohlížíme po teplém oblečení na zimu, obzvlášť pro Ingjai, protože ta nikdy neviděla sníh.

Ne všichni byli nadšení z nakupování. Obzvlášť tedy ta mužská část.

Taky jsme měli pravý americký BBQ, ale bylo to s latinskoamerickým nádechem, neboť kromě spousty sousedů přišli i babička a dědeček rodiny, kteří mluvili jen španělsky. Měli jsme hamburgery, kukuřici, nachos a salsu, apple pie a nakonec jsme dělali s´mores, což je americká super sladká, super ulepená super dobrota, kterou už odmítám jíst. Byl to velkej okamžik, když jsme to s Ingjai ochutnávaly poprvé, a je to... takový zajímavý. Opeče se marshmallow (bílý pěnový bonbon) nad ohněm a spolu s plátkem čokolády se dá mezi dvě sušenky.

Ingjai měla taky narozeniny! Šli jsme do asijské restaurace, Ingjai se nás pokusila naučit jíst hůlkama, ale v Thajsku se prý spolu s hůlkama používá ještě lžíce. A jen tak mimochodem, Ingjai se mě právě zeptala, co je v Americe za rok. V Thajsku je totiž 2559, podle narození Buddhy, vážení.

Dostala obrovský čokoládový dort a přípitek mléka (bylo jí 18). A nemusela mýt nádobí, vzala jsem za ní směnu :-D Bylo to fajn, ta naše rodina se už nějak tak "sžila" a zvládáme i jazykovou bariéru. Řekla bych precizně.

Zpráva od americké maminky, která byla v tu chvíli v ložnici o patro výš než my.

No a dnes byl náš první školní den. Přikládám můj rozvrh a mapku školy.

pozn.: mapa má druhou stranu

Stejně jsem se ztratila. Vyšla jsem nějakými dveřmi ven a ty už mě nepustily zpátky. Byla jsem na okraji obrovského školního pozemku, tak jsem musela okolo celé budovy pěšky, tam, kde nikdy nikdo nechodí, snad jen člověk, který tam tak dokonale udržuje trávník. Přišla jsem do hodiny třeba o 15 minut později.
A taky jsem doteď pořádně nepochopila, jak otevřít mojí skřínku. Ptala jsem se o radu jedné holky na chodbě a ta mi řekla, že ona svou skříňku ještě ani nenašla.
O školních patáliích ale až příště, zatím čego!