Pololetní zážitky

Sawadee ka!

Pro ty z vás, co jsou poněkud slabší v thajštině, právě jsem vás thajsky pozdravila. Ale nebojte, být poněkud slabší v thajštině není nic těžkého. Stačí, když (stejně jako já) neslyšíte absolutně žádný rozdíl mezi slovy "ma", "ma" a "ma" a nechápete, proč jedno znamená pes, druhé kůň a třetí pojď.
Je to celkem nefér, protože Ingjai čeština docela jde. Myslím, že je to tím, že její jazyk vyžaduje hodně citu pro melodii a tak zkrátka odposlouchá, co říkám a zopakuje to. Nedávno jsem se doma snažila naučit ostatní slovo "šťastný". Nikdy jsem si neuvědomila, jak je to složité vyslovit. Ingjai to stačilo slyšet jednou a řekla to přesně, zato mým americkým felas to moc nešlo. Snažili se hodně, vždycky to ale skončilo u "časny", "šaseny" nebo "schnitzl", což mě dokázalo vytočit nejvíc.

Teď ale k mým zážitkům a chytrým poznatkům!

Já a ňufík

První bych vám ráda řekla o Pennsylvania Farm Show, volně bych to přeložila jako pensylvánský veletrh farem a zemědělství. Naše škola zavedla zajímavý termín "dobrovolné volno", to znamená, že si můžete vybrat jít do školy, a nebo jít samostatně právě na Farm Show. Žádní učitelé, žádné dozory, žádné skupiny.



Takže jsme samozřejmě s Ingjai hned ráno naklusaly do obrovské výstavní haly. A musím vám říct, to bylo něco. Američani prostě chtěli ukázat, jak je jejich úžasný zemědělství prosperující, nádherný, tradiční a výnosný. Místy jsem se cítila nepříjemně. Třeba když se stovky lidí koukaly na vystavenou prasnici krmící spoustu malejch selátek.

Nějak jsem pořád musela myslet na to, jak moc konzumní společnost jsme

Pak jsme viděly obrovskou sochu vyřezanou z másla, výstavu ovcí, přehlídku čtyřspřeží, spoustu druhů koňů, králíků... no posuďte sami.

Kachničky na skluzavce

Přehlídka kraviček

Víc kraviček

Asi ten největší králík, jakého jsem kdy viděla!

Socha z másla

Pravý kovbojský boty

Přehlídka čtyřspřeží

Taky jsme měli nějakej legendární milkshake, kterej jakože musíte mít, když jdete na Farm Show. Byl to můj první milkshake v USA a byl fakt libovej.



Pak jsem měla mé první závody! Tady v USA se sporty nedělají v klubech mimo školu, ale přímo ve škole. Tudíž i proti sobě nezávodí oddíly/kluby, ale školy. Jak už jsem vám asi říkala, já dělám Track and Field, neboli atletiku.
Naše první závody byly pořádané blízkou univerzitou, museli jsme tam jet asi hodinu. Takže jsem musela v sobotu vstávat v 5:30, což je pro mě naprosto nevhodný čas na vstávání a už v 6:30 od školy odjížděl žlutý autobus a vezl nás na závody. Tam jsme museli strávit všichni celý den, do 16 hodin, než proběhly všechny disciplíny, což bylo trošku unavující, ale zase jsme se hodně navzájem povzbuzovali, když někdo zrovna závodil. Já jsem zůstala osmá, ale naše škola si celkem vedla dobře

Ranní fotečka ze sklepa ve slušivém dresíku

Závody

Moc se mi ale líbila univerzita, kde jsme byli. Oni tomu tedy říkají college. Tady v USA je trochu jiný systém - maturujete o rok dříve než v Česku a pak se hlásíte na college, přitom ale ještě nemusíte vědět, co chcete dělat. První dva roky na college jsou všeobecné pro všechny a druhé dva roky už se specializujete.
Právě i college mají své sportovní týmy, hodně sport podporují, mají dobré zázemí a dávají stipendia pro sportovně zaměřené studenty.
Ano, za college a univerzity se tady v USA platí, hodně. Za jeden rok to může být v přepočtu mezi 250-500 tisíci. Proto jít tady v Americe na vejšku není záležitost typu "jdu to zkusit, podám si pár přihlášek", ale spíš "je to velký rozhodnutí, doufám, že mě v tom rodiče podpořej". Protože někdy se rodiče rozhodnou a nebo jsou svou situací nuceni se rozhodnout, že nepodpoří. Samozřejmě college dávají hodně stipendií dobrým studentům, ale už to znamená, že se musíte fakt snažit  a vědět, že chcete na vysokou jít.

Když jsme u těch škol, měli jsme taky midterms - velké zkoušky v pololetí. Zkouší se z celého prvního pololetí, ale jen ze 4 hlavních předmětů. V USA si sice předměty volíte, ale musíte mít vždy 1) nějakou matematiku (algebra, geometrie, spotřebitelská matematika...), 2) nějakou angličtinu (literaturu, univerzitní přípravu...), 3) nějakou přírodní vědu (biologie, fyzika, chemie) a 4) nějakou humanitní vědu (historie, psychologie...). A tak já jsem psala ze čtyř předmětů, matika, angličtina, biologie a psychologie. Je to test na hodinu a půl a je to docela vyčerpávající, ale prošla jsem a Ingjai taky! Musím říct, že tady v Americe je ale příprava na testy poněkud příjemnější. Zaprvé, už když se probírá látka, dostáváme předem vytvořené papíry s obrázky a hlavními nadpisy a až sami si doplňujeme své poznámky, ale každý ví, co si má psát a co ne a je to takové sjednocené. No a před každým testem dostaneme tzv. Study Guide, neboli takový seznam otázek a oblastí, na které když jste připravení odpovědět, nic vás nemůže v testu překvapit.

Midterm test

Study Guide

Po midterms jsme byli na jedný extrémně divný divadelní hře. Jmenovalo se to Vesmírný upír a mohli jsme ovlivnit průběh děje zasíláním sms zpráv a hlasováním, co chceme, aby hlavní hrdina udělal. Vypraveč byla asi desetiletá holčička a všichni chodili v monterkách. Snad vám to aspoň trochu přiblíží, jako moc divný to bylo.

Před Vesmírným upírem

A nyní, pokud nechcete číst moje průpovídky o politice, což naprosto chápu, můžete tímto čtení mého příspěvku ukončit.

Mně totiž na konec mého výčtu zážitků zbyl mistr Trump. Takovej jeden velkej zážitek, tenhle pán. Rozčiluje mě, mrzí, mám z něj strach. Možná se nechávám moc rozdmýchávat médii, možná to "moc řešim". Třeba lidi ve škole se mě ptaj, proč mě to jako zajímá, vždyť budu žít za chvíli zase v Česku. Možná bych měla vypnout mobil a počítač a jít někam do hor. Tak jako tak mám na tuto situaci stejný dopad - žádný.
Ale žiji v USA a tak mi přijde, že bych na mém blogu měla zmínit něco, co je zde na denním pořádku. A pokud mám podat report z mého okolí, myslím, že moje pocity sdílí většina. Většina lidí nechce zdi, které je budou dělit od ostatních národů v dnešním globalizovaném světě. Lidé tady obecně nejsou nenávistní k menšinám, vždyť žijí tolik let spolu, v zemi, pro kterou rozmanitost je tak charakteristická. Na druhou stranu samozřejmě nechtějí drogy, vraždy a chtějí práci a bezpečí. Jsou to velcí vlastenci, ale zároveň USA skutečně je zemí imigrantů. Kdo z obyvatel může říct, že on nebo jeho předchůdci nejsou imigranti?
Samozřejmě jsou tu ale lidé, kteří vidí naopak prezidentovy kvality (které skutečně má, to nepopírám) a věří, že on udělá změnu, kterou nikdo nebyl schopný za poslední roky udělat. Když slyšíte Američana popisovat, proč podporuje Trumpa, dává to z jeho pohledu smysl.

Z hlavního, co se tu událo, bych asi uvedla inauguraci prezidenta, jehož řeč mnohé rozvášnila svým nacionalistickým a populistickým nádechem, dále následoval pochod za práva žen ve Washingtonu, D.C, ke kterému se připojilo mnoho světových velkoměst. K prvotnímu účelu se ale přidal, ne-li ho převážil, protest proti nové hlavě státu. Zapálení, se kterým tolik lidí po celém světě pochodovalo, myslím nebylo dáno jen bojem za lepší podmínky pro ženy. Následoval první týden hlavy státu v úřadě a za tu dobu stihl převrátit tolik věcí naruby, že se z toho docela ježej chlupy.

USA vždy bylo zemí svobody, šancí a otevřených dveří, díky kterým jsem tu já i má skvělá rodina, která těmito dveřmi také prošla. A já cítím, že taková filosofie se v tomto národě jen tak lehce nezvrátí. Pořád je tady mnoho lidí, kteří se zajímají, není jim osud druhých a této země jedno a dávají to najevo.
Mě z toho vychází, že jediné, co můžu dělat já, je odmítnout nenávist, jakkoli dobré podhoubí pro ni bude vytvářeno. Já nenávidět nebudu.

Tak se taky milujte a odmítněte nenávist.
Dík a peace,
Verča

Vánoce bez Ježíška a nový rok v 18:00

Ahoj šici!
Tak jsem tu zase, po dlouhé době, s mým článkem z východního pobřeží. Tentokrát se toho událo opravdu hodně!
Jako první bych chtěla napsat o mých prvních amerických Vánocích. Popsala bych je slovy multikulturní.

První jsme navodili atmosféru americkými koledami z gramofonu, u toho bych mohla sedět a poslouchat celé hodiny...

Taky jsem dělala linecké cukroví. Samozřejmě jsem nutně potřebovala tradiční kolečko s červeným prostředkem, tady ale taková vykrajovátka nevedou, nebo jsem za ně možná spíš nechtěla utrácet, tak jsem použila víčko od džusu a kondicionéru. Tradice nade vše! Měla jsem přítele na telefonu, tedy maminku na telefonu, za což jí velmi děkuji, že mi je ochotná radit i přes všechny ty oceány a časový pásma a tak :-D Taky jsem málem koupila v Americe tak oblíbené slané máslo. A nakonec jsem přepočítávala gramy na libry a Celsie na Fahrenheity. Nakonec to ale dopadlo vyloženě skvostně.

Dále jsme byly s Ingjai na multikulturní vánoční párty, kde jsme se mimo jiné třeba naučily, jak říct veselé Vánoce v 10ti jazycích.

Nebo jsem se dozvěděla, proč se v Indii nejí krávy a taky jsem asi půl hodiny škytala, protože jsem snědla moc pálivé jídlo. Chytře.

Dárky se v Americe dostávají 25. ráno, tedy na Christmas Day. Náš Štědrý den je u nich Christmas Eve a nic se neslaví. My jsme ale nedodržovali tradici a dali jsme si dárky už 24. ráno.
Na Christmas Eve, tedy Štědrý den v Česku, jsem volala domů a tak moc jsem si uvědomila, jak ten čas tady letí. Už je to skoro půlka. Z toho má člověk velmi smíšené pocity. Chce si mi domů, chce se mi zůstat? Snažím se nad tím moc nepřemýšlet, protože pak člověk začne přemýšlet příliš a hluboko a to ještě nikdy nikomu nepomohlo, nebo alespoň mně ne.
Nicméně na Christmas Eve jsme dělali velmi bohulibou činnost. Byli jsme v kostele na 3 bohoslužby a otvírali jsme lidem dveře, vítali je, rozdávali svíčky a tak. Doufám, že to pán Bůh viděl, jak moc jsme se snažili. Byla zima a hlad. Třikrát.

Naše uvítací četa. Ve skutečnosti to tak strašný nebylo, vítat lidi různými jazyky je docela legrace!

Taky mi moje americká maminka vyprávěla o nějaké paní z kostela, která chce adoptovat miminko. Snad se jí to konečně na Vánoce podařilo. Důvod, proč se o to s vámi chci podělit, je zajímavý fakt, že adopce černouška vás vyjde levněji, než adopce bělouška. Tak to jen aby ty moje reporty ze země svobody, rovnosti a šancí byly trošku okořeněný, žejo.
Na Christmas Day k nám přišla celá rodina. Dělalo se hodně jídel, nějaká španělská, nějaká americká. Přišla babička s dědečkem a taky prababička. Obzvláště prababičku jsem si zamilovala. Mluví jen španělsky, proto jí taky říkáme abuelita. Je to pro mě výzva, dorozumět se s ní, ale je to obdivuhodná paní. Přes svůj velmi pokročilý věk stále pracuje v Burger Kingu, jakkoliv komicky to může znít.

Vánoční večeře - za španělské země zapečená kukuřice a rýže s fazolemi, za Ameriku šunka a kuře, za zdraví brokolice

Taky mi došly vánoční zásilky z Česka, od mých rodičů, kteří mně a mojí americké rodině chtěli udělat Ježíška i v Americe, za což jim moc děkuji. S tím přišly i učebnice do české školy, což je pro mě jedna velká temná neznámá, jak se to jako všechno naučím.
Jak jistě všichni víte, v Americe nosí dárky Santa Claus, který právě v noci 24. vleze do komína a nechá dárky, které děti najdou 25. ráno. Santovi se musí přes noc nechat přichystané cookies a mléko, aby se občerstvil a bohatě nadělil. U nás se ale tato tradice nedodržuje. Děti ví, že dárky kupují rodiče. Povídali jsme si naopak o významu Vánoc, proč se slaví a co se o nich říká mylně a co by se mělo připomínat.

Rozbalovááááání

Nejvíc se mi smáli, že jsem dostala k Vánocům české cukroví. Sice již nenabývalo chtěného tvaru, já ho mám ale přesto stále vystavené a ještě asi dlouho mít budu, protože mi udělalo velkou radost.

Po Vánocích jsme se sbalili a jeli na výlet do New Yorku. To město na mě udělalo neuvěřitelný dojem, nikdy jsem nic takového neviděla. Měla jsem pocit, že New York je svět a svět je New York. Všechny národnosti, kultury, názory, politika, peníze, móda, to všechno je tam. K tomu nad vámi stojí neustále ty vysoké, převysoké mrakodrapy. A všechna ta známá místa, proslavená jak pozitivně, tak negativně. To město vás rozhodně donutí přemýšlet.

Socha svobody

Pohled na New York z řeky Hudson

Central park

...

Times Square

Empire State Building

Pohled na New York z Empire State Building

New York je jeden velký div

Býk na Wall Street, který má symbolizovat finanční prosperitu a sílu (s nějkou cizí paní, omlouvám se za kvalitu fotky, všichni mají potřebu obejmout ho nebo na něj sáhnout)

Wall Street, centrum finančního obchodu USA

9/11 Memorial (oba základy mrakodrapů, po stěnách stéká voda a po obvodu jsou všechna jména obětí)

One World Trade Center, postavené namísto původních dvou mrakodrapů

One World Trade Center

Muzeum rodilých obyvatel Ameriky

No a nakonec jsme slavili příchod nového roku. U nás v domě byla velká párty, převážně opět španělská. Přišla esperanza, to je španělská tradice, kdy lidé chodí od domu k domu, mají spoustu chrastítek a celkově věcí, co vyluzují hodně hluku a do toho zpívají a tancují. Třeba hodinu. No a potom se hrála španělská párty hudba, která donutí tancovat i ty, co netancují a zpívat i ty, co nezpívají.
Legrace byla, že Ingjai slavila tak trochu už v poledne, protože to byl nový rok v Thajsku. Rok 2560, počítaný od narození Budhy. Pak jsem tak trochu slavila já v 18 hodin, kdy byl nový rok v Česku. No a pak jsme sledovali v televizi přeplněný Times Square v New Yorku, a odpočítávali nový rok u nás. A pak bychom mohli sledovat ještě několik nových roků, stále ve Spojených státech, ale my už jsme odpadli.

A tak vám přeju, ať jste zdraví a ať je ten rok dobrej. Mějte se nadpozemsky.
Verča