Vánoce bez Ježíška a nový rok v 18:00

Ahoj šici!
Tak jsem tu zase, po dlouhé době, s mým článkem z východního pobřeží. Tentokrát se toho událo opravdu hodně!
Jako první bych chtěla napsat o mých prvních amerických Vánocích. Popsala bych je slovy multikulturní.

První jsme navodili atmosféru americkými koledami z gramofonu, u toho bych mohla sedět a poslouchat celé hodiny...

Taky jsem dělala linecké cukroví. Samozřejmě jsem nutně potřebovala tradiční kolečko s červeným prostředkem, tady ale taková vykrajovátka nevedou, nebo jsem za ně možná spíš nechtěla utrácet, tak jsem použila víčko od džusu a kondicionéru. Tradice nade vše! Měla jsem přítele na telefonu, tedy maminku na telefonu, za což jí velmi děkuji, že mi je ochotná radit i přes všechny ty oceány a časový pásma a tak :-D Taky jsem málem koupila v Americe tak oblíbené slané máslo. A nakonec jsem přepočítávala gramy na libry a Celsie na Fahrenheity. Nakonec to ale dopadlo vyloženě skvostně.

Dále jsme byly s Ingjai na multikulturní vánoční párty, kde jsme se mimo jiné třeba naučily, jak říct veselé Vánoce v 10ti jazycích.

Nebo jsem se dozvěděla, proč se v Indii nejí krávy a taky jsem asi půl hodiny škytala, protože jsem snědla moc pálivé jídlo. Chytře.

Dárky se v Americe dostávají 25. ráno, tedy na Christmas Day. Náš Štědrý den je u nich Christmas Eve a nic se neslaví. My jsme ale nedodržovali tradici a dali jsme si dárky už 24. ráno.
Na Christmas Eve, tedy Štědrý den v Česku, jsem volala domů a tak moc jsem si uvědomila, jak ten čas tady letí. Už je to skoro půlka. Z toho má člověk velmi smíšené pocity. Chce si mi domů, chce se mi zůstat? Snažím se nad tím moc nepřemýšlet, protože pak člověk začne přemýšlet příliš a hluboko a to ještě nikdy nikomu nepomohlo, nebo alespoň mně ne.
Nicméně na Christmas Eve jsme dělali velmi bohulibou činnost. Byli jsme v kostele na 3 bohoslužby a otvírali jsme lidem dveře, vítali je, rozdávali svíčky a tak. Doufám, že to pán Bůh viděl, jak moc jsme se snažili. Byla zima a hlad. Třikrát.

Naše uvítací četa. Ve skutečnosti to tak strašný nebylo, vítat lidi různými jazyky je docela legrace!

Taky mi moje americká maminka vyprávěla o nějaké paní z kostela, která chce adoptovat miminko. Snad se jí to konečně na Vánoce podařilo. Důvod, proč se o to s vámi chci podělit, je zajímavý fakt, že adopce černouška vás vyjde levněji, než adopce bělouška. Tak to jen aby ty moje reporty ze země svobody, rovnosti a šancí byly trošku okořeněný, žejo.
Na Christmas Day k nám přišla celá rodina. Dělalo se hodně jídel, nějaká španělská, nějaká americká. Přišla babička s dědečkem a taky prababička. Obzvláště prababičku jsem si zamilovala. Mluví jen španělsky, proto jí taky říkáme abuelita. Je to pro mě výzva, dorozumět se s ní, ale je to obdivuhodná paní. Přes svůj velmi pokročilý věk stále pracuje v Burger Kingu, jakkoliv komicky to může znít.

Vánoční večeře - za španělské země zapečená kukuřice a rýže s fazolemi, za Ameriku šunka a kuře, za zdraví brokolice

Taky mi došly vánoční zásilky z Česka, od mých rodičů, kteří mně a mojí americké rodině chtěli udělat Ježíška i v Americe, za což jim moc děkuji. S tím přišly i učebnice do české školy, což je pro mě jedna velká temná neznámá, jak se to jako všechno naučím.
Jak jistě všichni víte, v Americe nosí dárky Santa Claus, který právě v noci 24. vleze do komína a nechá dárky, které děti najdou 25. ráno. Santovi se musí přes noc nechat přichystané cookies a mléko, aby se občerstvil a bohatě nadělil. U nás se ale tato tradice nedodržuje. Děti ví, že dárky kupují rodiče. Povídali jsme si naopak o významu Vánoc, proč se slaví a co se o nich říká mylně a co by se mělo připomínat.

Rozbalovááááání

Nejvíc se mi smáli, že jsem dostala k Vánocům české cukroví. Sice již nenabývalo chtěného tvaru, já ho mám ale přesto stále vystavené a ještě asi dlouho mít budu, protože mi udělalo velkou radost.

Po Vánocích jsme se sbalili a jeli na výlet do New Yorku. To město na mě udělalo neuvěřitelný dojem, nikdy jsem nic takového neviděla. Měla jsem pocit, že New York je svět a svět je New York. Všechny národnosti, kultury, názory, politika, peníze, móda, to všechno je tam. K tomu nad vámi stojí neustále ty vysoké, převysoké mrakodrapy. A všechna ta známá místa, proslavená jak pozitivně, tak negativně. To město vás rozhodně donutí přemýšlet.

Socha svobody

Pohled na New York z řeky Hudson

Central park

...

Times Square

Empire State Building

Pohled na New York z Empire State Building

New York je jeden velký div

Býk na Wall Street, který má symbolizovat finanční prosperitu a sílu (s nějkou cizí paní, omlouvám se za kvalitu fotky, všichni mají potřebu obejmout ho nebo na něj sáhnout)

Wall Street, centrum finančního obchodu USA

9/11 Memorial (oba základy mrakodrapů, po stěnách stéká voda a po obvodu jsou všechna jména obětí)

One World Trade Center, postavené namísto původních dvou mrakodrapů

One World Trade Center

Muzeum rodilých obyvatel Ameriky

No a nakonec jsme slavili příchod nového roku. U nás v domě byla velká párty, převážně opět španělská. Přišla esperanza, to je španělská tradice, kdy lidé chodí od domu k domu, mají spoustu chrastítek a celkově věcí, co vyluzují hodně hluku a do toho zpívají a tancují. Třeba hodinu. No a potom se hrála španělská párty hudba, která donutí tancovat i ty, co netancují a zpívat i ty, co nezpívají.
Legrace byla, že Ingjai slavila tak trochu už v poledne, protože to byl nový rok v Thajsku. Rok 2560, počítaný od narození Budhy. Pak jsem tak trochu slavila já v 18 hodin, kdy byl nový rok v Česku. No a pak jsme sledovali v televizi přeplněný Times Square v New Yorku, a odpočítávali nový rok u nás. A pak bychom mohli sledovat ještě několik nových roků, stále ve Spojených státech, ale my už jsme odpadli.

A tak vám přeju, ať jste zdraví a ať je ten rok dobrej. Mějte se nadpozemsky.
Verča